Název

2018 Novoroční koncert města Holešova

Popis

Holešovský komorní orchestr, Kristýna Vylíčilová a Aleš Janiga. 7. 1. 2018 holešovský zámek, velký sál

Slavnostní novoroční koncert s trikolórou na klopě

Je stále víc Holešováků (letos už jich bylo skoro pět set) kteří si nedovedou představit začátek roku bez slavnostního novoročního koncertu ve velkém sále zámku. Ten letošní byl navíc mimořádný – jednak se jednalo o jubilejní, už desátý novoroční koncert (a i my, co jsme byli na všech, si možná nepamatujeme, že ten první provedli zlínští filharmonici, zatímco zbývajících devět už hrál výhradně Holešovský komorní orchestr Ivo Kurečky a že na prvních ročnících se uprostřed sálu choulilo několik desítek posluchačů, zatímco teď začíná problém, že se všichni nevejdou do sálu) a jednak tento koncert zahájil rok velkých výročí, především stého výročí osamostatnění Republiky československé, prvního státu nás a Slováků, na který dodnes ve své státnosti navazujeme a dále významných osmičkových výročí (1938 – Mnichovský diktát, 1948 – komunistický převrat, 1968 – Pražské jaro a sovětská okupace). Výročí republiky byla věnována celá dramaturgie koncertu. Všichni hudebníci, zpěváci i starosta města, který koncert po provedení „historické“ hymny RČS zahájil, byli ozdobeni trikolórami, výběr skladeb byl letos výhradně z našich národních skladatelů a jejich proslavených „pecek“. HKO, který ze svého místa prvního houslisty dirigoval sám Ivo Kurečka, byl opět doplněn o skvělou dechovou sekci a podařilo se mu dosáhnout ve většině velmi dobrého zvuku – zejména závěrečná Kmochova Česká muzika byla tak dovedně naaranžována, že zněla, přesto, že byla provedena převážně smyčcových orchestrem, jako dechovka. Ale i Smetanovy a Dvořákovy skladby se podařilo interpretovat velmi důstojně a se zvukem, který přesáhl velikost komorního orchestru. Jako hosté opět již tradičně vystoupili Kristýna Vylíčilová, která zazpívala árie z opery Dvě vdovy a Jakobín a Aleš Janiga, který se podílel na slavném duetu My cizinou jsme bloudili z Jakobína. Zejména Kristýna Vylíčilová podala opravdu úžasný výkon, svůj poněkud níže posazený soprán ovládá skutečně mistrovsky a není se co divit, že v této sezóně ji čeká debut v Národním divadle ve Figarově svatbě (ostatně to by si zasloužilo jistě nějaké zájezdy z Holešova na její představení do Zlaté kapličky). Koncert opět konferoval klavírista Lubor Horák (podle svých slov povýšený letos z trianglisty na činelistu) a to skutečně mimořádně vtipně a rozmarně – je vidět, že i on s postupem let zraje a vyloženě si říká o to, aby byl využíván jako skvělý konferenciér. No a tradiční závěrečný, obecenstvem skandovaný Radeckého pochod, při kterém Ivo Kurečka, podobný světově proslulému André Rieuému dirigoval i posluchače se smyčcem v ruce, byl milou tečkou – opět jsme se po nacionálně vypjaté přehlídce českých autorů a skladeb dostali k rakouskému Johannu Straussovi st. a ke skladbě, která vlastně charakterizuje Rakousko – Uhersko a kterou kromě nás v Holešově zakončují novoroční koncert i Vídeňští filharmonici (se stejnou dramaturgií).
Po skončení milého a příjemného koncertu pozval starosta města všechny posluchače na pohár vína a tak se Holešováci setkali v malých sálech zámku, přáli a připíjeli si na nový rok, besedovali a dobrou vůli spolu měli. Kéž se ten letošní rok odehraje celý v té příjemné, přátelské atmosféře novoročního koncertu!
Karel Bartošek
Foto Hana Helsnerová, Alena Kurečková

Kategorie a štítky

Nastavení